Vzpomínky…


To, co tady bude mám zatím jen v hlavě a v útržcích. Čím jsem starší, tím častěji a raději vzpomínám na mládí, ale až teď mě napadlo, že si to můžu napsat. Možná, že při psaní se mi vzpomínky vybaví líp…

VÁNOCE…
Vánoční vzpomínky…moje nejstarší vánoční vzpomínka je spojená s vůní kůže.
Příští rok jsem měla jít poprvé do školy a tak jsem napsala Ježíškovi, aby mi přinesl
školní aktovku. Moc jsem si ji přála…
Vánoce jsme vždycky trávili u babičky a dědy. Děda udělal bramborový salát a postaral se i o kapra. Babička pekla cukroví a vánočku.
Tenkrát jsem ještě věřila na Ježíška, takže stromeček jsme nestrojili my, ale Ježíšek! Není mi jasné, jak to naši zařídili, když jsme bydleli v 1+1, ale po večeři v kuchyni se najednou z pokoje ozval zvoneček . Málem jsem se přerazila, jak rychle jsem tam utíkala, ale Ježíšek byl vždycky rychlejší a když jsem přeběhla předsíňku a otevřela dveře do pokoje- Ježíšek nikde. To už mi nevadilo, protože jsem uviděla nádherně ozdobený vánoční stromek a pod ním barevné balíčky.
Než jsem se stačila na ně vrhnout, naši mě zarazili a tak jsem si musela sednout a „přetrpět“ pomalé rozdávání. Rozdával děda a patřičně si to vychutnával. Místo aby celou hromadu přesunul přede mně, tak to hezky pravidelně střídal…
Každý si svůj dárek rozbalil a ostatní ho obdivovali. Už si nepamatuju, co dostali ostatní, ale zato si pamatuju, jak jsem netrpělivě čekala na vymodlenou školní aktovku. A pořád nic- samé knížky.
Když tak teď na to myslím, asi jsem už uměla trochu číst- proč by mi jinak dávali knížky?
V naší rodině bylo vždycky knih plno a četlo se pořád. Časem jsem objevila polici v knihovně, kde byly knížky „nepřístupné“ a než to naši zjistili, přečetla jsem hodně Wallaceovek…ale to jen tak na okraj.
Takže balíčků pod stromkem ubývalo a já začínala být smutná. Že by to Ježíšek s tou aktovkou nestihl?
Konečně bylo všechno rozdané, rozbalené a naobdivované a v tom děda povídá- Není tam u zdi ještě něco? Nějak tam pořádně nevidím, Ivi, natáhni se tam a podívej se.
A bylo tam něco! Byl tam velký balík! A v něm byla AKTOVKA! Ale nebyla to jen taková obyčejná černá, nebo hnědá, byla smetanová! A voněla…takovou voňavou nádheru jsem před tím ani potom neviděla. Měla ucho i dva popruhy na záda a když jsem si ji hned nadšeně navlékla, něco v ní šramotilo. Poslední překvapení nejkrásnějšího Štědrého večera – krásný velká penál a v něm tužky a pastelky.
Od té doby nikdy nezapomenu na ten večer, vždycky mi ho připomene vůně nové kůže.
 

 

Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one