Roční období

                          JARO 
Dneska jsem musela jít do lékárny a říkala jsem si-  den nic moc, ale musím…
Bylo celkem teplo , 16 stupňů a mírný větřík. Šla jsem po chodníku , kolem všechno kvetlo a vonělo a do toho začalo jemně pršet. Byla to taková malá jarní přehánčička, spíš snad trochu větší krápání, ale stačilo to, aby se přestalo prášit. Najednou začalo všechno víc vonět, kytky, mokrý prach i auta, která kolem jezdila přidala trochu vůně. ( alergici a Zelení prominou ).
Vonělo to náramně!
Spokojeně jsem si v tom deštíčku šlapala domů a litovala, že se ty vůně nedají zavřít do krabičky a uschovat. Byla by to paráda, doma si do té krabičky strčit nos a čuchat a čuchat…
Když jsem doma otevřela dveře, vrhla se na mně vůně čerstvě posekané trávy! Pod naším panelákem jezdí malinká sekačka a začala první letošní úprava sídlištní zeleně...
Dnešní jarní den prostě nemá chybu!
 
 
LÉTO…
Léto je léto a s tím nic nenaděláme. Prý jestli znám recept na přežití veder…Neznám.
Můžu jenom vzpomínat, jaké bylo léto za mých mladých let…Bylo nádherné, horké a krátké.
Teď je horké a dlouhé…
Tuhle jsem chvíli seděla na balkoně- opravdu jen chvíli- protože to se prostě v mém věku už nedá, smažit se na sluníčku. Na balkoně máme dřevěné obložení a jak bylo rozpálené sluncem, vonělo…nevím čím, ale byla to povědomá vůně.
Najednou jsem nebyla důchodkyně sedící na rozpáleném balkoně, ale mladá holka, sedící na prknech rozpálené plovárny na Kazíně. To byla ta vůně- vůně řeky a sluncem rozpálených prken.
Jo, to bylo léto…šestnáctiletá holka a první láska- platonická, ale nááádherná!
Byla jsem na prázdninách u „našich“- bábinky a dědunky. Bydleli ve Všenorech na stráni a k Berounce to byl kousek.  Koupání tam nebylo nic moc, protože se tam nedalo posedět ani si koupit něco k jídlu a pití. Tak jsme jezdily s kamarádkou na Kazín…
Na Kazíně byla kromě známé skály taky známá chatová kolonie, výletní restaurace a tenisové kurty. Před restaurací byly velké staré kaštany, pod nimi travnatá pláž a Berounka! Tenkrát byla tak čistá, že se v ní daly najít říční škeble. Já jsem v ní našla svou první lásku. Tedy ne přímo ve vodě, ale kousek od vody, na tenisových kurtech.
Ne, že bych snad hrála tenis, to opravdu ne, to honění se za míčky pro mě nebylo moc zajímavé- vlastně vůbec. Zajímavý byl pro mě tenista! Ach, jo…vysokej, štíhlej blonďák! Robert Redford v mladším vydání- fakt! Jmenoval se Venca . Už ani nevím jak, ale dali jsme se do řeči a byla jsem jeho! Znovu upozorňuji, že to byla tenkrát platonická láska…
Byl úžasnej, krásnej, milej a božsky hrál na kytaru a zpíval. Tenkrát začínali Beatles a on mi na dece u řeky zpíval do ouška Yesterday. Od té doby miluju Beatles….
 
Další léta byla také horká a krátká, ale už to nebylo to PRVNÍ…
Víc se asi o létě napsat nedá, protože každý si svoje léto pamatuje a prožívá jinak.

A čeká nás podzim...
Podzim, podzim přichází, nadělá nám nesnází…no, jak se to vezme. K podzimu taky patří vůně tlejícího listí, procházky v parku a taky první cigareta…
Bydlela jsem na zdravotnickém internátě a bylo mi sladkých 16.let. V našem městě byla i Lesnická škola .
Takže bylo dáno jednou provždy, že sestřičky a lesáci patřili k sobě.
Podzim tedy přišel a s ním i první taneční a první, zatím nesmělé, kontakty s panáčky v zeleném. Ať mi nikdo neříká, že uniforma nemá něco do sebe. Zvlášť na dlouhém, štíhlém mládenci. Byl mezi lesáky nejvyšší a já zase skoro nejvyšší mezi sestřičkami. Oba jsme byli taková dlouhá bidla nesmělá a nepolíbená.

Ach to mládí…
Náš internát byl na opačném konci města, než lesnický. Na jídlo jsme my, budoucí sestřičky, chodily do města – i na snídani a to byla první možnost, vidět se se svými láskami ještě před vyučováním.
Další, podstatně delší randíčka se konávala před večeří, kdy se korzovalo kolem náměstí a pod podloubím. Po večeři, když byla naše vychovatelka dobře naladěná, nás hoši mohli doprovodit až k internátu. Jak nám se pak nechtělo domů! Loučení nemělo konce…
Naštěstí jíst se muselo a tím pádem i do města se muselo každý den.
První taneční…to bylo taky něco!
Napřed horečnaté přípravy na internátě. 
„ Půjčíš mi tyhle šaty? Já ti půjčím tyhle boty…“
„ Kdo mi sebral hřeben? Jak si mám udělat drdol…nestihnu to…“
„ Nemůžu najít řasenku…roztrhla se mi punčocha…“
Prostě normálka, jako když je pohromadě kupa holek.
Další nervák začal v tanečních…“-pánové, zadejte se-„
Teď z toho mám legraci, ale tenkrát, byla to hrůza. Jak už jsem říkala, byla jsem skoro nejdelší z holek. Takže hoch přede mne předstoupil, pronesl ono „ smím prosit „ a jak jsem se zvedala, tak chlapec trochu bledl…
Naštěstí tam byl ten jedinej dlouhán, kterej pak pro mně taky přišel a už jsme tančili jen spolu.
Tedy tančili – já jsem tančila a on se potácel a snažil se mě moc nepošlapat. Ne, že by byl snad opilý, ale takový motovidlo jsem předtím, ani potom neviděla. Ale jinak byl moc milej…
Tolik o tanečních.
S tímhle dlouhým mladíkem v zeleném jsem pak prochodila celý podzim, zimu i jaro. Před prázdninama to nějak vyšumělo…
Procházky v parku… v našem městě je krásný park, ale daleko od internátu, přes celé město. Než jsme tam došli, byl pomalu čas na zpáteční cestu, tak jsme se raději procházeli kolem internátu. Bylo tam hodně vilek, uliček s vysokými živými ploty, málo lamp a celkem soukromí.
 
 Jedna taková ulička byla i přímo pod naším internátem. Dlouhá, úzká a osvětlená jen na jednom konci starou lampou. Chodili jsme uličkou nahoru a dolů, ze světla do polotmy a já pokaždé na tom tmavém konci čekala pusu…marně…
Už se blížila doba zamykání internátních dveří a pusa pořád nikde. Holky, víte jak mi bylo?
Celá rozechvělá očekáváním, nohy rozklepané a ono pořád nic! Takže na tom tmavém konci jsme si řekli -ahoj zítra- a šli pomalu ke dveřím. Už jsem nic převratného nečekala, ale najednou- POD LAMPOU- ….přilítla pusa a bylo to! Už jsem se nezmohla na slovo a honem letěla za holkama na pokoj. Nastalo svěřování veliké, převeliké a vzájemné.
To by bylo asi všechno k podzimu. První cigareta byla na chmelu, to ještě nebyl podzim a napíšu o ní někdy jednou do Vzpomínek…

Bude zima...
 

Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one