Jak se Petík ztratil

Jak se Petík ztratil… 
Jednou jsem ležela na kanapi a četla ( ano, už dokonce dokážu vypnout počítač a jen tak si číst knížku) a najednou jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku. Trochu jsem se zavrtěla, podložila záda polštářem- pořád to nebylo ono- něco bylo jinak. Šla jsem se napít a znovu začala číst, ale už jsem se nemohla soustředit. Pak mi to konečně došlo! Bylo ticho. Úplné ticho, žádný šramot v klecičce, žádné ptačí povídáníčko ani zobání jsem neslyšela.
 
Kouknu do klece, jestli Petík tak tvrdě spí, nebo co to dělá za neplechu, že ani nepípne, ale klec byla prázdná. Odložila jsem knížku a začala po ptáčkovi pátrat. Už vím, že když chce, tak znehybní a je „neviditelný“. Pak musím různě vykřikovat a lákat ho na prstík, než se uráčí pohnout a „objeví“se. Tentokrát nic! Nebyl v kleci, nebyl na křesle, neseděl na televizi ani na rotopedu. Ani v knihovně neničil potichu knížky.
 
Prostě v pokoji nebyl. Okna i dveře bytu byly zavřené. Šla jsem se podívat do předsíně, ale tam Petík nikdy nelétal. Přesto jsem se šla přesvědčit…dveře do chodby zamčené a na řetízek, Petík nikde! Na moment jsem zapřemýšlela o tom, jak Petík zobáčkem vyhákne řetízek, ale jak otočí kulatou klikou a zase pak zvenku za sebou zavře…blbost.
 
No jo, ale KDE teda je???
 
Zašla jsem se podívat ještě do kuchyně- jenom pro jistotu, ale ani tam jsem ho neviděla.
 
Vrátila jsem se do pokoje a začala být poněkud hysterická. Kde jenom ta moje malinká opeřená potvůrka milovaná může být?
 
Najednou jsem zaslechla pípání, takové to tázavé , jako když Petík našel něco nového a neví, jestli se toho bojí, nebo se s tím bude prát. Ale odkud to znělo? Naštěstí se to už ozývalo pořád a tak jsem šla po zvuku- do kuchyně! Bylo to divné, tam už jsem ho přece hledala a neozval se! Rozhlížím se po kuchyni- spíš kuchyňce- a pátrám zrakem i sluchem a najednou….!
 
BYL TAM !
 
Skoro u stropu mám poličku s kytkama a tam v jednom květináči s potosem seděl Petík jako modrobílá kytka, koukal na mě dolů a zřejmě se docela bavil, jak panička zoufale volá a hledá.
 
UFFFFFFFFFF- spadl mi kámen ze srdce, vylezla jsem na židli, protože ptáčkovi se odletět nechtělo, vzala jsem ho na prst a celá blažená se od něj nechala okusovat.
 
Odnesla jsem Petíka zpátky do pokoje a tam jsem mu důrazně vysvětlila, že teda do kuchyně NE !!! Bylo mu to fuk, co mu vykládám a vrhl se na klásek prosa v kleci.
 
Pro jistotu teď přivírám zatahovací dveře od pokoje. Jeden nikdy neví, kdy Petíka zase popadne průzkumná nálada a neumím si představit, že ho zase pracně a marně hledám po bytě. Ještě nezná koupelnu…
Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one