Jak se frňákujeme.
 
 
Předchozí Petík byl mazlík. Sedával mi v dlani a nechal se muchlovat.
 
Současný Petík je asi „osobnost“ –jak se to říkává o rozmazlených dětech. Na dlaň mi sice sedne, ale pak rychle přeskočí na palec a je po muchlování. Přišla jsem na metodu, jak se s ním aspoň trochu pomazlit a nedojít k velké úhoně v podobě klovanců.
 
Říkám tomu „frňákování“…
 
Vezmu si Petíka na prst, dám si ho k nosu a hučím do něj různé blbůstky a řečičky, až ho úplně zblbnu a jen sedí, přivírá oči a blaženě poslouchá milovanou paničku. Potom ho začnu nosem hladit po hlavičce a čechrat mu peříčka nad zobáčkem. Zatím pořád drží a já do něj pořád hučím. Když už si myslím, že je tak zpitomělej, že se nechá pohladit i prstem, najednou se probere, zjistí co se děje a pokud hódně rychle nezareaguju, tak mě klovne do nosu.
 
A je po frňákování. Stejně ho jednou chytím a pořádně pomuchluju, klidně si počkám, je ještě mladej a neklidnej, však on dostane rozum…
 
 
Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one