Jak na Petíka lezlo jaro.

Jak na Petíka lezlo jaro.
 

Jednou ráno mě probudily nezvyklé zvuky z Petíkovy klece. Hrozně tam rachotilo chrastítko, které má v kleci zavěšené. Šla jsem nakouknout, co se děje a nevěřila vlastním očím a uším.
 
Peťulka seděl na bidýlku, zobáčkem mlátil do toho chrastítka a vykládal mu : já tě hrozně miluju zlatíčko moje malinký dáme si kafíčko dáme si topinku máme počítačík máme internetík panička je křáp starej pusinečko malá ptáčku nejkrásnější a inteligentní budeme spolu doma… a takhle všechno dohromady si tam povídal a přitom se na tom bidýlku začal šmrdolit a různě vrtět! Normálně tam s tou tyčkou obcoval! Potom se dokonce pověsil hlavičkou dolů, ocáskem nahoru a pokračoval…Když už jsem myslela, že spadne, vyskočil nahoru na bidýlko, otřepal se a začal si čistit peříčka, jakoby nic.

Od té doby leze na Petíka jaro každou chvíli...
kéž by se příroda řídila podle něj...
Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one