Virtuální svět a přátelé...


Ještě, když jsem byla ve svém chatovacím období a nevěděla co se sebou a s počítačem, bloumala po různých místnostech. Konečně jsem objevila jednu, která mi „sedla“. Byla jsem v ní vlídně přijata a začala jsem se tam vracet. Najednou jsem měla přátele v různých částech republiky…Našla jsem svou virtuální rodinku – dcerku, synka a vnučku. 
Trochu se stydím, že už za nimi nechodím tak často, ale nějak teď nevím, kam dřív skočit…
Vím ale, že kdykoliv za nimi přijdu, uvítají mě svým „ ahojíííííííííííííííík maminečko… babííí, jak se máš“ a vím, že jsem mezi svými. 
 
Webové přátelství je něco neskutečného.
Nejen, že se potkávám s množstvím skvělých lidí, které bych jinak nepoznala, ale díky kamarádce z webových stránek jsem si splnila dlouholeté přání.
Dlouho jsem se pídila po jedné básni, kterou jsem si částečně pamatovala ze školy před 40.lety.
Strašně moc jsem toužila si ji přečíst, ale nikde jsem ji nemohla najít. Potom mě napadlo, zeptat se kamarádek z webu. No a stalo se v co jsem už nedoufala! Báseň je na světě- uložená i vytištěná a já jsem ….prostě dojatá.
DĚKUJU Leničko- skautíčku!
---------------------------------------------------------------
Pod čarou...

VĚČNOST…
 
Co to je, věčnost? Taky o tom někdy přemýšlíte? Za mého mládí jsme o tom rádi a hodně diskutovali hlavně při vínku v hospůdce…
Pochopitelně jsme na nic nepřišli, ale bejvávalo to moc fajn přemítání….třeba ležet v trávě, koukat se na hvězdy a dumat o věčnosti.
Později jsem někde- už nevím, kde to bylo- narazila na nádhernou definici věčnosti.
Tady je:
 
Kdesi na naší planetě existuje místo, kde se z roviny najednou zvedá velká skála. Možná, že to je v Austrálii? Možná někde jinde…
Jednou za tisíc let přiletí k té skále malinký ptáček, aby si obrousil zobáček. Až ten ptáček zobáčkem skálu úplně obrousí, uplyne jedna vteřina věčnosti…
 
PODZIMNÍ DEPRESE…
Taky na vás lezou?
Celý svět je mimořádně zlý a ošklivý, nic nás nebaví, nic se nám nechce ani povídat si s kamarádkami, prostě všechno včetně nás samých je FUJ!
 A v téhle náladě mi kamarádka Klaja napsala:
 
„ Moje holky rozezlené, nenadávejte a řekněte si, že nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem. Podzimní počasí je prostě takové, přejde pozvolna do vánočního běsnění a bude po depkách a bude málo času i na odpočinek, využijte tuhle odpočívací dobu než to vypukne a bude to děs a stejně tak krásné. Spousta lidí má teď zdravotní problémy a věřte raději, že to dobře dopadne ."
No řekněte- není to balzám na duši?
ACH, JO !
 
Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one