Moje pohádky


O CHOBOTNIČCE.

Byla jedna chobotnička a ta žila v krásném jezeře.  Byla ještě malá, nemusela chodit do školy ani do práce a tak si mohla celý den hrát s kachničkou, lodičkou a balónkem.
Chobotnička měla kamaráda pruhovaného červíčka.  Červíček bydlel na hradě a bál se vody, proto se jenom plazil po stromech a chobotničce záviděl.
Jednou našla chobotnička ve vodě červený klobouček. Klobouček byl kouzelný, ale to nikdo nevěděl…když si ho někdo nasadil nakřivo, děly se věci! Třeba přijel autobus plný čokolády nebo přijel pejsek s kočičkou na náklaďáku a grilovali si párky…podle toho, kdo si ten klobouček nasadil.
Jenomže věci se mohly dít jenom na suchu. Chobotnička byla ve vodě a ani o kloboučkovém čarování nevěděla. Ale klobouček musel něco vyčarovat, když byl nakřivo!
Jednou se zase kolem plazil červíček, který se bál vody a záviděl chobotničce a klobouček dostal nápad. Vyčaroval pro červíčka na stromech čarovné květiny.  Jak se tak červíček plazil po stromech, k jedné květině si přivoněl a…najednou už se nebál vody, rychle skočil za chobotničkou do jezera a hráli si s kachničkou, lodičkou a balónkem až do večera...


 


Pohádka pro Terezku.

Byla jedna holčička a jmenovala se Terezka.
Terezka byla ještě malinká holčička, ale už měla krásné světlé vlásky a veselou pusinku a pořád se tou pusinkou na všechny usmívala.
Terezka měla hodnou babičku a babička měla malinkého pejska. Pejsek byl celý chlupatý a nad ouškama měl z dlouhých chloupků vyčesaný culík s krásnou mašlí.
Terezce se mašle moc líbila a chtěla taky takovou,ale ještě měla vlásky krátké a mašle by jí na nich nedržela.  Babička měla ráda knížky a četla z nich Terezce pohádky.
Jednou byla Terezka zase smutná, že nemá takovou krásnou mašli jako pejsek a babička jí přečetla novou pohádku-

 O veselém banánu Matýskovi.


Banán Matýsek žil daleko za mořem na vysoké palmě.Byl ještě malý a zelený a tak nemohl do světa. Taky měl kamaráda Astínka. Astínek byl malý barevný papoušek. Oba kamarádi se těšili, že až vyrostou vydají se do světa. Jednoho dne dostal Astínek dopis od kamaráda z pevniny, že je u nich malá holčička Terezka a že je smutná...
Banán Matýsek zavolal ještě kamaráda Banánečka a všichni začali přemýšlet, co udělat, aby holčička Terezka nebyla smutná. Nakonec vymysleli velkou věc! Počkají, až se Astínek pořádně napapá,vezme je pod křidýlka a všichni odletí za holčičkou Terezkou. A protože Terezka nemůže mít mašli, upletli jí společně klobouček ze samých kytiček.
Když Terezka viděla kdo to přiletěl, měla velikou radost a když uviděla ještě klobouček ze samých kytiček, smála se a smála a už nikdy nebyla smutná.

Tím končí pohádka pro Terezku, ostatní pohádky jsou pro všechny...







Pohádka o žížalce a broučkovi.


Byla jednou jedna žížalka Vendulka a bydlela s broučkem Vendelínem na kraji louky pod velkým kamínkem.
Když venku pršelo, seděli oba kamarádi v kamínkovém domečku, dívali se z okna a povídali si.
Ale když svítilo sluníčko, hráli si venku v trávě a honili se po louce mezi kytičkama a chodili se koupat do jezírka u dvou slunečnic. No- ono to ani nebylo jezírko, jako spíš větší loužička a ta se ještě zmenšovala, protože už dlouho nepršelo. Vendulka a Vendelín byli smutní, báli se o svoje jezírko a každý den vyhlíželi dešťové mraky.
Jednou si zase hráli venku s peckou od třešně a najednou se ozvalo hrozné zadunění a pak další a další...
Vendulka s Vendelínem se zaradovali, že je to bouřka a bude pršet a jezírko se zase naplní, ale když se podívali na oblohu, byla pořád modrá, bez mráčků a sluníčko svítilo ze všech sil.
Co to bylo, když ne bouřka?  Žížalka a brouček dostali strach! Jenomže brouček Vendelín nebyl jen obyčejný malý brouček - Vendelín byl hrdina a nebál se. Řekl Vendulce ať na něj počká pod kopretinou a vydal se na výzvědy. Potichoučku se proplížil loukou až na konec a tam to uviděl!
Na dece seděla malá holčička a hrála sis bubínkem a paličkami. Tloukla  paličkou do bubínku
a právě toho se žížalka s broučkem tak polekali...
Vendelín se osmělil a vylezl za holčičkou na deku. Holčička se na něj podívala a protože Vendelín byl moc hezký barevný brouček, začala si s ním povídat. Povídali si spolu o všem možném a Vendelín holčičce řekl o kamarádce žížalce i o jejich jezírku, které je čím dál menší.
Holčička měla na dece i lahvičku s vodou a hned se rozhodla, že kamarádům pomůže.
Vzala lahvičku s vodou, běžela za broučkem přes louku až ke dvěma slunečnicím a nalila všechnu vodu do jezírka. Vendelín měl velkou radost, zavolal na Vendulku ať se honem připlazí podívat a oba se radovali, že je jezírko zase plné. Holčička se radovala s nimi a pak si spolu všichni hráli až do večera. Než holčička odešla domů, slíbila Vendulce a Vendelínovi, že se jim bude starat o jezírko, aby nikdy nevyschlo...

Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one