Vítám vás…

nikdy by mě nenapadlo, že tohle někdy napíšu…
Za to, že vás tady můžu přivítat, vděčím dvěma lidem – mým počítačovým guru.
První je můj bratr, úžasně trpělivý člověk. Po několikaletém přemlouvání mě konečně přesvědčil, že počítač je pro mě to pravé. Neuvědomil si ovšem, co ho čeká… čekala ho důchodkyně, hystericky kvílící nad klávesnicí, budící ho v noci dotazem na to či ono…prostě horror pro každého druhého, ne však pro mého brášku. S velkým klidem zvládl moje začátky a zvládá i ostatní věci, které si na něj v souvislosti s počítačem vymýšlím. Zasloužil by medaili Za statečnost!
Po krušných začátcích jsem se konečně naučila posílat i přijímat maily , vyhledávat informace na internetu a dokonce i ukládat si obrázky do svých složek. Najednou jsem zjistila, že by to chtělo něco víc a nastalo období her…
A opět – nikdy by mě nenapadlo, že si budu na počítači hrát. To je přece pro děti…jo, jo propadla jsem hrám jako ostatní…Posléze mě hry přestávaly bavit a zatoužila jsem po komunikaci s lidmi.
Nastalo období chatovací…To byly nervy, když jsem se poprvé odhodlala přihlásit na chat! Naštěstí tam byli hodní lidé a uvedli mě do obrazu a dokonce naučili používat smajlíky!
Miluju smajlíky!
Nakonec jsem zabloudila i na diskuze. Ze začátku mi to připadalo zdlouhavé, čekat na odezvu, pak jsem tomu přišla na chuť. Na chatu jsem někdy nestíhala, protože píšu pomalu.Na diskuzi si píšu v klidu a ještě si to můžu promyslet. Lítala jsem po různých diskuzích, až jsem konečně zakotvila na té pravé a jediné, kde jsem poznala svého druhého guru.
Můj druhý guru je moje internetová přítelkyně – čarodějka . Je úžasná…vnímavá, citlivá a neskutečným způsobem dovede zvednout sebevědomí. Na druhou stranu ovšem je poněkud problematická, protože jsem si kvůli ní mnohokrát poprskala klávesnici…je s ní totiž obrovská sranda!
Naučila mě na počítači ty věci, které jsem neuměla a dovede vyhecovat i na věci, o kterých bych v životě ani neuvažovala – viz tyhle stránky.
                                          
                                                                                                    
 Tak – úvod mám šťastně za sebou a pokud jste dočetli až sem, následuje malá odměna za trpělivost v podobě mého oblíbeného motta :

 
Není umění sebrat se a odejít, ale sebrat se a zůstat.
A ještě- všechno zlé je pro něco dobré.
 
 
Jak je u nás
Moje město
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one